Vztah k pohybu

Pohyb je naprosto přirozená věc. Přesto je pro mnohé symbolem dřiny, nechuti, odříkání, těžkosti a zmoženého těla. Kde se takové pocity vzaly? Dokážeme si i dnes dělat pohybem radost? Vítejte u dalšího článku Lékovědy.

Jak vzniká odpor k pohybu?

Sama si pamatuji své návštěvy u pediatra, který zkoumal, co všechno je na mě špatně. Jsem slabá a musím cvičit. Do svých 15ti let jsem tak navštěvovala rehabilitační ordinace pro kontrolu, jestli cvičím správně následované pravidelným káráním, za které jsem poděkovala, protože jsem určitě jedna z těch flákačů. Budovala jsem v sobě pocit strachu, nedůvěry a nechuti cvičit ve volném čase. Fit centra mě děsila a silové tréninky jsem nenáviděla. O to tvrdší jsem sama k sobě byla v běžném životě. Až jednoho dne přišla ta revoluční myšlenka – sport! Začala jsem hrát volejbal a bylo po problému. Do dnes mám malé podezření, že sport vznikl z dětských her, kdy pohyb byl zábava, na kterou se těšíme. Můžeme při něm rozvíjet strategii, spolupráci, měřit své síly, posouvat vlastní hranice a budovat zdravé sebevědomí.

Kdo určuje vztah k pohybu?

Vztah k pohybu nám udává autorita – učitel, lektor, trenér, rodič, zdravotník, nebo jiný odborník. Zásadní je pocit, který při samotném pohybu či jeho zmínce cítíme. Už jako děti mapujeme terén a nasloucháme okolí, jak vnímá určitou činnost. Pokud z nějakého důvodu cítí dítě kolem sebe tlak či nechuť, nastaví tak i svůj postoj a je velmi individuální, zda-li jej v dospívání změní.

Pokud má dítě maminku, která má pohybově náročnou práci a ve volném čase chce hlavně odpočívat, zapíše si, že pohyb je dřina, něco nudného a nepotřebného. Na druhou stranu, je-li ve společnosti dospělých, kteří pohyb milují, dělá jim radost a je pro ně dobrodružstvím, probudí v drobečkovi automaticky touhu objevovat svět a zkoušet svoje limity. Takové děti snáze nabývají sebevědomí, jistotu a odvahu chybovat pro získání zkušenosti. Mají svůj vzor, idol.

Jak vybudovat lásku k pohybu?

Praktikováním a přesvědčením sebe sama, že pohyb je pro mě užitečný. Dobrým začátkem může být i protahování se za klidného dýchání. Dosáhnete dlaněmi na zem? Může to být příjemný začátek. Předklon je ve východní kultuře považován za nejprospěšnější pozici pro srdce a krevní oběh. Vyvěste ruce volně před sebe a uvolněte svaly, které jsou zpevněné zbytečně. Tělo se rozvolní a pustí vás i o 5-10  cm níže. Za nedosažení si na špičky prstů mohou nejen zkrácené lýtkové a stehenní svaly ale i sesednuté obratle. Pro páteř je tak předklon velmi prospěšný. Po protažení si lehněte a chvilku pozorujte změny po těle. Den po dni, krůček po krůčku. Chcete-li jemnější formu zpevňování, doporučuji jógu. Je vhodná pro všechny věkové kategorie.

Najděte si svoji cestu

Ve chvíli, kdy uslyšíte mluvit učebnicového odborníka komentujícího vaše tělo, pozorně si jej prohlédněte. Jakým životem sám žije? Líbí se vám jeho tělo, psychické nastavení, pohled na svět? Co se od něho chcete naučit? Pokud ano, poslouchejte, ptejte se. Vždy uvažujte selským rozumem. Pokud ne, hledejte dál.

Pečujte o své tělo

Při pohybu mysleme na vyšší příjem bílkovin, čisté vody, vitamínů, minerálů, omega nenasycených mastných kyselin a hydrolyzovaného kolagenu. Tím se naše tělo zpružní, rychleji reaguje na pohyb a regeneruje. Sníží se tak riziko vzniku dehydratace, křečí, nechuti, svalové únavy i vyčerpání. Co tělu dáme, mnohonásobně nám vrátí.

Buďme sami sobě autoritou. Hýbejme se pro
– posouvání svých hranic
– vyšší kondici
– psychickou odolnost
– odvahu a kuráž
– životní nadhled

Vždy je ten správný čas začít. Hrajte si, budujte a přečtěte si další z článků na Blogu Lékovědy.

Sledujte nás také na oficiálním Facebooku.

Rozhýbejte krásné dny!

Mgr. Martina Šimanová